Fotoreport z teambuildingu: Boj o přežití v přírodě

Naši pravidelní čtenáři dobře vědí, že dvakrát ročně vyrážíme na firemní teambuilding, obvykle na pohodlné chaty s veškerým luxusem. Tentokrát jsme se však rozhodli pro něco zcela odlišného – zaměnili jsme komfort za pohorky, krosnu, spacák a karimatku. Ano, hádáte správně, tento teambuilding zahrnoval přespání pod širým nebem. Proč jsme se rozhodli pro tuto změnu? Chtěli jsme posílit kolektiv, zažít něco nového a stmelit tým prostřednictvím společného dobrodružství, které vyžaduje vzájemnou spolupráci a výstup z komfortní zóny se k tomu nabízí.

Týden před cestou obdržel každý člen výpravy dopis s instrukcemi a seznamem povinné výbavy. Bylo překvapivé, když se během týdne v kanceláři začaly objevovat objednané balíčky s chybějícím vybavením. Kolegové k přípravám přistoupili opravdu zodpovědně.

V pátek ráno jsme se sešli u firmy, připraveni na odjezd. O program a organizaci cesty se postarali zkušení průvodci z Outdoor & Colours, Sojka a Danko. Po příjezdu na místo jsme vytáhli bágly z auta a započali výstup na vrchol Ostrý, ale nejdříve jsme všechny mobily přepnuli do režimu letadlo, abychom si užili přírodu a kolegy naplno.

Cesta nahoru byla náročná, ale stálo to za to. Jakmile jsme dorazili na vrchol, byl čas na oběd. Vytáhli jsme dřívkáče – přenosná ohniště, která nám umožnila snadno rozdělat oheň a připravit si jídlo. Tento praktický nástroj jsme viděli poprvé, ale hned jsme si ho zamilovali. Oheň jsme rozdělávali bez zapalovače, pouze s křesadlem, suchou trávou a větvičkami. Pro většinu z nás to byla premiéra.

K obědu jsme si připravili lehkou sušenou stravu od Adventure Menu, která byla překvapivě dobrá. Sojka nám ukázal, jak najít suroviny na výborný čaj přímo v přírodě. U něj jsme si dali další lekci, tentokrát jsme se zaměřili na první pomoc. Po odpolední siestě někteří z nás vyrazili ke studánce ještě doplnit zásoby vody a pak krátký přesun na lekci vázání uzlů, které jsme následně využili při stavbě přístřešku k přespání. Pracovali jsme ve dvojicích, hledali vhodné, relativně rovné místo pro postavení bivakovacího přístřešku. Jakmile jsme měli přístřešek hotový, šli jsme nasbírat dřevo a rozdělat večerní oheň. U ohně jsme si vyzkoušeli různé transportní techniky, díky kterým jsme zjistili, že je možné transportovat zraněného, i když jde o největšího člena týmu.

Zbytek večera jsme strávili u ohně, opékali jsme párky a jiné dobroty, hráli jsme různé hry a na konec večera došlo i na zpovědní kolečko se sekerkou u ohně. Byla to chvíle, kdy jsme si otevřeně řekli, co nás ve firmě štve a co naopak máme rádi. Musím říct, že jednou za čas je taková chvíle opravdu potřeba a po tomto večeru máme mezi sebou zase čistý stůl. Jedna věc zaznívala docela často a shodli jsme se, že na tom je potřeba pracovat – chceme spolu více mluvit, týmové aktivity mít pravidelně a více se zajímat o dění ve firmě. Následně došlo i na táborákové písničky a ještě před půlnocí jsme se všichni přesunuli do svých nachystaných přístřešků.

Ráno nás brzy probudilo slunce. Po vyhrabání se z vyhřátých spacáků do chladného rána jsme rozdělali oheň v dřívkáčích a připravili si snídani a ranní kávu. Po ní jsme sbalili batohy, uklidili po sobě a připravili se k odchodu. Před cestou si pro nás Danko přichystal ještě malou rozcvičku těla i mozku. Poté už nám nic nebránilo vyrazit směrem na Velký Javorový.

Tentokrát byla cesta pohodová, kromě závěrečného lehkého stoupání. Na vrcholu jsme si udělali týmovou fotku. Danko nám připravil další hru, při které nás pořádně zamotal, ale my jsme se nevzdali a zvládli se rozmotat. Čas oběda se blížil, a tak jsme se posunuli dál – další bod, který jsme měli v plánu, byl Malý Javorový, kde jsme si dali společný závěrečný oběd.

Po obědě nás čekal sestup dolů zpět k autům, ale ještě před tím jsme si zahráli poslední týmové hry, u kterých jsme se pěkně zapotili. Jeden úkol nám dal cennou lekci – je potřeba spolupracovat, zachovat chladnou hlavu a pracovat jako tým, i když se úkol zdá na první pohled jednoduchý. Ne vždy tomu tak je, a jen vzájemnou spoluprací lze dosáhnout skvělých výsledků.

Tímto bych povídání o tom, jak boj o přežití probíhal, uzavřela. Všichni si odnášíme nezapomenutelné zážitky a zkušenosti a hlavně vědomí, že jsme silný tým, který jen tak něco nesrazí na kolena.